Víkend naplno

Pohádkové hory 2010 pohledem asistentky

Mám kamaráda, se kterým už se několik let přeme o to, jaký z večerníčků je ten NEJ. On si pevně stojí za Maxipsem Fíkem. Omlouvám se Péťovi i všem ostatním příznivcům tohoto chlupatého stvoření, ale nenechte se vysmát Jednoznačně nejlepším večerníčkem je Krakonoš.
Toto přesvědčení se ve mně ještě více ukotvilo ve středu 27. 10. 2010 krátce před polednem, kdy naše posádka čítající 13 dětí – převážně žáků Speciální školy v Poděbradech, 6 asistentů, 2 maminky a jejich drobné ratolesti, opustila prostory autobusu a ocitla se na parkovišti v centru Pece pod Sněžkou. Museli jsme zaklonit hlavy, abychom si lépe prohlédli majestátnost Krakonošových hor, na vrcholcích zasypané prvním letošním sněhem.
Po výstupu z autobusu silní muži naložili naše zavazadla do aut a zamířili do chalupy, kam jsme za nimi měli zanedlouho pěšmo dorazit i my. Nadechli jsme se tedy svěžího horského vzduchu a vyrazili vstříc Krakonošovu království.
Pokud předpokládáte, že vstříc Krakonošovu království rovná se stoupat do kopce, předpokládáte správně.Tak tomu skutečně je a ne jinak to měla i naše výprava. Prvně jsme přešli Pec, minuli několik hotelů, restaurací a obchůdků se suvenýry a stále stoupali. Za nedlouho jsme vešli do lesa, nechali za sebou ( nebo spíš pod sebou? ) pohádkově zurčící potůček, několik sjezdovek a stále stoupali a stoupali. Šli jsme dál, minuli několik rozcestníků s ukazatelem na chatu Svornost, kam jsme mířili, a stále jsme stoupali a stoupali a stoupali a já jsem si začala představovat Maxipsa Fíka, kterému bych se omluvila za dlouholeté posmívání a který by si nás všechny naložil hřbet a donesl nás do vytyčeného cíle.
Ale to už se před námi začala rýsovat chata Svornost. Podobně jako my v tu chvíli se museli cítit Jeníček s Mařenkou, když po putování za světýlkem došli až k perníkové chaloupce. Chata Svornost vyhlížela stejně lákavě. Naštěstí pro nás nejen zvenčí, ale i zevnitř. Místo zlé ježibaby s bradavicí a klecí místo hladomorny nás tu po bleskovém ubytování přivítala královská hostina připravená a podávaná, ostatně jako další hostiny během našeho 5-ti denního pobytu, přímo pohádkovým personálem.
Po obědě jsme se ještě vydali prozkoumat okolí chaty a po večeři, drobných hrátkách na pokojích a v místní klubovně s fotbálkovým stolem jsme my, asistenti, uložili děti a konečně i sebe ke spánku, abychom si nechali zdát o dobrodružství, které tu na nás čeká. A jedno takové přišlo hned následující den.
„Půjdem dneska na lanovku?“ přivítá mě Tom, když přicházím pokoj č. 6 vzbudit ke snídani. „Ano, Tome.“ Dneska se skutečně chystáme na lanovku a cestu k ní, na které se k nám připojují další účastníci našeho horského zájezdu – několik maminek, tatínků a jejich malinkých dětiček, máme naprosto přesně vypočítanou. Neztrácíme tedy čas a tak, jako jsme včera stoupali a stoupali, dnes klesáme a klesáme, přičemž zdárně překonáváme všechny ledové překážky, které se nám staví do, přesněji řečeno, které nám leží na cestě. Za pět celá už stojíme u prozatím nehybné sedačkové lanovky. Pět minut po celé se už vznášíme, podobně jako Petr Pan se svou vílou Zvoněnkou, nad krajinou. Jsme několik metrů nad zemí a překonáváme přes dvanáct set metrů vysokou horu, na jejímž vrcholu stojí ze železné konstrukce postavená rozhledna.
A na tu se drtivá většina naší výpravy rozhodne vystoupat. I naši kluci-bojovníci, Máťa s Mílou, se za pomoci svých asistentů vydrápou až na samotný vrchol. A za tu námahu je nám všem dopřána královská odměna. Před námi se rozprostírá krajina, ze které by mohl brát inspiraci i tvůrce Panovi Země Nezemě.
Po lanovkovém dobrodružství, pravidelné večerní očistě a spánku na nás čeká nový den spolu s další dobrodružnou cestou. Tentokrát na boby. Přesněji na bobovou dráhu, kde boby samy jezdí neuvěřitelnou rychlostí z kopce plného zatáček, ale dokonce i do kopce. Podobně jako sáňky Samochodky z pohádky Mrazík. Držíme si tedy čepice a bobovku smějící se, v prudkých zatáčkách z plna hrdla křičící, několikrát pokoříme.
Další den se jako Maruška od 12 Měsíčků vydáváme do mrazivého lesa hledat jahody, borůvky a maliny. Na rozdíl od Marušky nám na cestu, stejně jako předešlé dny, svítí sluníčko a tak je naše cesta o dost veselejší než ta Maruščina. Zvlášť, když víme, že pokud neztratíme směr, čeká nás pohádkový nález v podobě jahodového čaje, borůvkových palačinek či malinových pohárů v místní horské restauraci.
Od správného kursu jsme se neodklonili, restauraci jsme objevili. Brzy se tak vracíme s fialovými pusami od borůvek zpátky na chatu, kde nás čeká poslední noc v Krakonošově království.
Ráno po snídaní a sbalení zavazadel si ještě stihneme zatančit a namalovat pár obrázků na Halloweenské párty a posilněni obědem se už vydáváme na poslední cestu směr autobus, který nás odveze zpátky domů.
Letošní pohádkové hory tedy končí, ale už teď se těšíme na příští horské cestování.

Zpět na aktuality